Upíří sestry 47. Viktorie

23. února 2016 v 16:55 | Viktorie |  Upíři sestry
Ahoj, je tu konečně nová kapitola.
Komentujte pls.
Díky.
Viktorie

Stála jsem za dveřmi a přemýšlela, jestli mám jít dál. Bylo tam ticho, ale oba dva byli v místnosti.
Vyšla jsem ven z domu a potichu si sedla na plech okna. Nad stromy jsem viděla první sluneční paprsky. Pohla jsem se a nohama kopla do plechu. Ozval se hlasitý drnčivý, kovový zvuk. ,,Ou" Zamumlala jsem si pro sebe a chytila plech, abych zadržela zvuk. Stejně to bylo určitě slyšet všude kolem.
Opřela jsem se o okno, které bylo asi otevřené, ale přivřené a za pár sekund jsem ležela na křesle pod oknem. ,,Hi, hi.. Em ahoj" pozdravila jsem sourozence. ,,Ahoj!" Snažila se nesmát Rose. ,,Ahoj.. Říkal jsem si, kdy přijdeš." Smál se Jasper. Který stál asi metr něco ode mne. Zamávala jsem vlasy, které ležely na podlaze. Byla jsem totiž hlavou dolů. ,,V poho?" Zeptala se Rosaly. Začala jsem se smát. ,,Asi jsem naopak..." To rozesmálo oba.
,,Vypadá to tak." Pokusil se říct mezi smíchem brácha. Pustila jsem se, spadla na koberec a zvedla se. Vypadalo to tam jako vždy. Sedačka, krb, vlajka.. Všechno. To mě donutilo zavřít oči a vzpomenout si na svůj lidský život. Asi jsem byla chvilku mimo, bylo to totiž moc živé.
Když jsem se vzpamatovala držela jsem se za krk, vypadalo to, jako by ně něco kouslo doopravdy. Rose a Jasper se na mne divně dívali. ,,No já, no, byla jsem nějak mimo.." Rose to asi zarazilo, protože se pak chvíli dívala do krbu a vypadala asi stejně mimo jako já. ,,V poho?" postavila jsem se před ní a luskla jí u ucha. Kupodivu se nelekla, jen se na mně podívala, a po chvilce se mírně pousmála. ,,Jo.. Jsem v poho." Řekla a promnula si spánky jakoby se chtěla zbavit únavy, nebo bolesti hlavy. Jasper se upřeně díval na vlajku a vypadal docela mimo.
Sedla jsem si na pohovku a kreslila na velký výkres. Po nějaké době jsem ucítila jak za mnou někdo stojí. ,,Co to bude?" Zeptala se Rose. ,,Zahrada, les, uvidím.." Odpověděla jsem s úsměvem. ,,To zní fajn." Usmála se. Bylo vidět jak jí přes oči trochu přelétl smutek. ,,Děje se něco?" Opatrně jsem se zeptala sestry. ,,Nic, jen.." Odvrátila hlavu. ,,Mohlo to být jinak, mohli jsem žít." ,,Ty na to pořád myslíš? Trochu pozitivního myšlení by ti neuškodilo.." ,,Jo já vím." Pousmála se. ,,Tobě zas trocha klidného jednání, žádné šílené akce.." ,,Asi jo... A taky by jsem se mohla chovat, jako dospělý a rozumný......Em upír?" ,,No," Začala se smát. ,,Z lidského života ti je osmnáct, takže bys mohla."
,,Jdu ven..." Řekla jsem při pohledu z okna. ,,Dej si pozor na slunce." Řekl na to Jasper, který si o kousek dál četl. ,,Spíš na měsíc." Ukázala jsem k oknu. ,,To jsme tu už strávili celý den?" Podíval se. ,,To se mi nechce věřit.." ,,Taky se mi nezdá.." ,,To tu chcete tvrdnout celý dny a noci?" Ozvalo se od okna. ,,Zatím to totiž tak vypadá." Povzdechla si Rosaly. ,,Já rozhodně nechci!" Nesouhlasila jsem. ,,Tak jdem ven?" Vyskočil z křesla brácha a já vylezla oknem.
,,Ani nepotřebujeme dveře." zasmála jsem se. ,,No, myslím, že takhle jsme blbli i jako děti." Smála se ségra, která seděla kousek od domu na větvi. ,,Asi jo" ,,Půjdeme do Monroe? Nebo kam?" Zeptal se Jas, který zůstal sedět na okně. ,,Nezůstanem tady?" Navrhla jsem. ,,To klidně můžem. My jsme byli lovit včera.." Pousmál se. ,,Hm.."
,,Co chceš dělat?" ,,Sedět na lavičce." Odpověděla jsem za pár minut. ,,Tak jsem si představovala své stáří.." Řekla zamyšleně Rose. ,,Myslíš, že mi je dost?" Řekla vzápětí pobaveně. ,,Super, je" ,,Tak Ok.."
Odvětila a natáhla se na houpačku. Pověsila jsem se za nohy o tyč nad hlavou Rose. Rukou mi odhrnula vlasy z obličeje. ,,Děláš netopýra?" ,,Asi.."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Cullenovi vs Haleovi

Cullenovi
Haleovi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama