Upíří sestry 40.Rosalie

30. listopadu 2015 v 17:35 | Rosalie
Ahoj, konečně nová kapitola. Pravděpodobně poslední v tomto měsíci. Je to trochu psychicky zamotaný, ale to by vám měla objasnit spíš Viky, ale klid, není to tak hrozné. Asi proto je to tak dlouhé.
Rosalie

Vešli jsme dovnitř, stáli jsme v hale na jejíchž stranách byla schodiště a další průchody do jiných částí hotelu, před námi byla recepce. Viktorie šla k recepci, nejspíš nás chtěla zapsat a zajistit pokoj. Jasper ji ale zastavil se slovy: ,,Nejsem si jistý jak velké zkušenosti máš s hotely.." ,,No.. tak pokoj můžeš zajistit ty." Poznala jsem z jejího hlasu nejistotu, měla jsem pocit, že ta tou nejistotou se skrývá trochu i vztek. Ale stejně jsem se to pokusila alespoň nějak vyřešit. ,,Nedohadujte se tady.. Nebo to zařídím já." ,,Nedohaduju se..." Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou a oslovila recepčního, který zapisoval nějaké informace do knihy. Mezi tím se Viktore otočila zády a hrála uraženou.
Chvíli mluvil o tom co můžeme najít v okolí i tady v hotelu a pak se nás zeptal na pokoj. Viktorii jsem nechala ať si hraje uraženou a poslouchala jsem ty řeči o hotelu.
Zacpávala si uši a nepřestávala hrát uraženou ,,Lalalala lalala neslyším.." ,,Zmlkni malá." Otočila jsem se na ni a tohle označení jsem použila záměrně, aby se recepční nedivil, proč si 3 dospělí lidé chtějí pronajmout jeden malý apartmán. ,,Je mi osmnáct, tak mi neříkej malá.." Řekla naštvaně a znovu se otočila, odešla si sednout na lavičku u vchodu. Omluvně jsem se pousmála na recepčního, který to pochopil, jako výlet s mladší sestrou a dal mi vybrat apartmán.
Měla jsem na výběr 3 apartmány, ale místo toho aby jsem si vybrala sama, zeptala jsem se Jaspera. ,,Em, Jasi, který vyberem 101, 301, nebo 360?" ,,101 je dobré číslo." Navrhla Viky. ,,Jo, taky si myslím." Řekl prohlížejíc si tabuli s informacemi. ,,Hm.." ,,Dobře.. Vezmeme si apartmán číslo 101." Oznámila jsem. ,,Přejete si platit předem? Hotově nebo kartou?" Zeptal se. ,,Hotově?" Zeptala se mně Viky. Přikývla jsem. ,,Předem a hotově.."
Viky spočítala peníze, podala mi je a peněženku vrátila Jasperovi. Dala jsem je recepčnímu, který přikývl. ,,100 dolarů. Tady je váš klíč od apartmánu číslo 101, všechny hotelové služby jsou vám k dispozici. Svá přání adresuje recepci, nebo pokojové službě. Příjemný den."
Ségra šla ke mě a pak se zastavila u schodů. Venku bylo slunečno a podle toho, co měli lidé na sobě tak 30*C. ,,Jasně půjdem." Pochopila jsem její reakci a spolu s bráchou jsme se vydali k výtahům vedle schodů. Viktorie nastoupila těsně před tím, než se výtah rozjel.
Jeli jsme asi minutu a náš pokoj jsme ani nemuseli hledat, byl blízko výtahu. ,,Už jsme tady?" zeptala se mne Viky, zmáčkla tlačítko 0 a vystoupila z výtahu. ,,Ano. Hned vedle máme apartmán.." Odpověděla jsem jí. ,,Všimla jsem si.." Musela jsem se ovládnout aby jsem neprotočila oči v sloup. ,,Nevíš kde je ten výtah? Sklep? přízemí je 1...Já zmáčkla 0." ,,Je v přízemí." ,,Přízemí je 1, vím to, protože přijel a byla na něm jednička.." ,,Tak bude v garáži, nebo co tam vlastně maj.. Možná spa." Pokrčila jsem rameny a odemknula apartmán. ,,To je jedno.."
Vešli jsme dovnitř, byl to pěkný apartmán, taky co by jste v 5ti hvědičkovém hotelu čekali. Byl moderní a měli jsme dobrý výhled na zahradu, nějaký archytekt si tu skutečně vyhrál. Viky se šla podívat z okna ,,Pěkná zahrada a husté sochy a květiny ale je tu moc slunečno.." ,,Je tu dost slunečno, a to jsme jen na jihu Montany." Řekla jsem a dál si prohlížela apartmá. ,,Jdu ven, asi bude pršet.." ,,To ti nedoporučuji, ale můžeš to zkusit. Buď opatrná." Ozval se Jasper. Já si jen otevřela knížku a krátce se na Viky podívala.
Šla do výtahu a hned byla venku, sedla s na lavičku vedle soch a vzala do ruky zase tu knížku.
,,Co? No super.." komentovala nahlas. ,,Hmm.. Co se děje?" Zvedla jsem hlavu. ,,Nic, jen děj v knize" Praštila knihou a ohlídla se. Nechala jsem ji svému osudu a vnímala děj ve vlastní knize.
Po chvíli jsem vstala a šla se za ní podívat. Přesedla si. ,,Jen mi vadí když za mnou někdo stojí ať je to živé nebo ne." Koukla se na sochu. ,,Aha, blbý zkušenosti?" ,,No.. A navíc by jsem se lekla.." Pokrčila jsem rameny a pozorovala okolí. ,,Co to čteš?" Ukázala jsem jí obal. ,,Nějakou upíří, nebo co akademii.. Je docela zajímavý, jak lidi mají o upírech různý představy.." ,,Hm.. Aha, hele, nejsou ty sochy upíři? Nebo se mi to zdá? Jinak proč podle lidí mají upíří špičáky?" ,,Jo podle většiny teorií to tak je." Poušklíbla jsem se. ,,Jsou hloupí.." ,,Jsou to lidi." ,,No jo." ,,S tím nic neuděláš." ,,Na jednu stranu to je dobré" ,,To ano, Aro je přísný vládce, nikoho nenechá být.." ,,No.." ,,Jak na co no.. Ale je hrozný.." Řekla jsem znechuceně. ,,Je asi jako ostatní upíři.." ,,Na každém je něco." Řekla jsem klidně. ,,I když je blbý.." ,,A má schopnost hrabat se lidem ve všech myšlenkách.." ,,Když je blízko, ale mně to nezajímá.." ,,Mě to spíš rozčiluje." Vstala jsem a šla zas do pokoje.
Sestra seděla na lavičce s malým papírem a kdyby to šlo, tak by se určitě rozbrečela. ,,Ehm, Vikčo?" Přišla jsem k ní. ,,Co je?" ,,Co se děje?" ,,Nic, co by mělo?" ,,To, že kdyby jsi mohla, tak budeš brečet pozná každej. Natož pak Jasper." ,,A ty to poznáš taky?" ,,Tohle pozná každý.. Ale trochu jsem to od něj pochytila." ,,Aha.." ,,Co se tedy děje?" Zeptala jsem se při pohledu na papír v její ruce. ,,Nic." Vzala ho a dala do kapsy od džinu. ,,Viktorie." Řekla jsem jen. ,,Co je?" ,,Nekecej." ,,Nekecám." Podívala jsem se na ni způsobem: ,Ty víš, že kecáš.. Ten papír.' ,,Nic na něm není." ,,Tak proč vypadáš, že bys nejradši brečela." Ozvalo se za mnou. ,,Nevím." Jasper si k ní sedl. ,,Mě neoblafneš.." ,,Vážně.."
Pokrčil rameny a chvíli ji pozoroval. Ale já jsem poznala co ve skutečnosti dělá. ,,Co vám je?" ,,Mě nic" obrátila jsem se směrem k zahradě. ,,Hm.." ,,Proč mi to nechceš říct..?" Zeptal se jí jemně s hlavou nakloněnou na stranu. ,,Nepochopil bys to.." ,,Tak to zkus.. Pochopím toho hodně." Zavrtěla hlavou a roztrhla papírek. ,,Bude noc, nechcete jet?" Podívali jsme se na sebe. ,,Neměj předsudky.." ,,Ehm.. Co?" ,,To je vymýšlení si jak bude reagovat ten komu chceš něco říct nebo tak." Vysvětlil jí to klidně. ,,Aha, nemám." ,,Vůbec." Pronesla jsem ironicky ,,No vždyť to říkám." Zavrtěla jsem hlavou. ,,Co je zase?" ,,Ale nic, radši vážně pojedem." ,,Asi jo.." Vstala jsem a vydala se zpět do hotelu.
V recepci jsme se odhlásili, a chystali se k odjezdu. Nebude se jim to zdát divné?" ,,Nemělo by, krycí historka může být, že v každém městě zůstaneme právě jeden den, protože chceme za jednu dovolenou navštívit co nejvíc míst ve Spojených státech." Navrhla jsem. ,,Dobrá výmluva" Zasmála se. ,,No je to pravděpodobné." Pousmála jsem se. ,,A nikdo se tomu nebude divit." ,,Asi ne no." ,,Lidé jsou důvěřivý.."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama