Upíří sestry 48. Rosalie

26. srpna 2016 v 10:26 | Rosalie |  Upíři sestry
Ahoj, rozdíl mezi 1. a 2. částí asi tak 6 měsíců, takže to podle toho i vypadá.. No nic, další kapitola je na světě. Užijte si ji a nezapomentě hlasovat v anketě a dát komment. :)
Rosalie
Btw: 1. Polovinu klidně jen prolétněte očima, ten rozdill bude asi dost znát :d (1. polovina končí 'O 11 hodin později..')


Chvíli jsme tam jen tak seděli, a v některých případech i viseli na houpačce, nad moji hlavou.
,,Nezajedem si někdy do Velké Britanie." Zeptala se moje sestra a seskočila z houpačky.
,,Mohli by jsme.." Odpověděl jí Jasper. ,,ale asi spíš víc, než jen zajít." Dodal pobaveně.
,,Jako tam na chvíli zůstat?"
,,Chvíli.." Řekl zamyšleně. ,,podle toho, jak dlouhou chvíli máš na mysli."
,,Oki"
,,Jakou dobu navrhuješ?" Protáhla jsem se, i když spíš jen ze zvyku.
,,Dva roky?" Navrhla.
,,Na dva roky to tu opustit?" Pozvedla jsem obočí.
,,Je to hodně?"
,,Nevím, ale vrátili jsme se sem po asi jednom století a jsme tu teprve dva dny.."
,,Ok, tak 4 týdny?"
,,Měsíc?" Podivil se bratr a slezl ze stromu.
,,No.."
,,Dva?"
,,Jo"
,,Já bych to brala." Lehce jsem se zhoupla.
,,No jo, bylo by to fajn" Dodala Viky.
,,Okay, můžem vyrazit ráno.." Slezla jsem z houpačky.
,,Už?"
,,Tak kdy?" Jasper se opíral o strom a pozoroval nás.
,,Ok, tak zítra večer?"
,,Večer.." Šeptla jsem.
,,Nebo no.."
,,Okayy" Ozvalo se od stromu.
,,Fajn."


(O 11 hodin později..)

,,Dobré ráno."
,,Jo, jasně dobré.. Ty piješ kafe?" Jaspera na mě doslova téměř zůstal civět. Mezitím přišla do kuchyně i Viky a z lednice si vzala citronovou limonádu. Jaspera se sice vzpamatoval z šoku ze mě, ale hned se zase zastavil, protože nemohl věřit svým očím.
,,Klídek.. ty si dej radši čaj." Poklepala jsem mu na rameno a do rukou mu dala hrnek s černým čajem. Viky si vzala brčko a napila se limonády.
,,Je dobrá a ani né tak kyselá" Oznámila mu.
,,Já jsem snad usnul, nebo se tu všichni zbláznili?"
,,No, pokud těmi všemi myslíš i sebe, tak je to pravděpodobný, protože ty na všechno koukáš vážně jak blázen." Sebrala jsem svůj hrnek a odešla do jídelny.
Má sestra dopila limonádu a láhev vyhodila z okna.
,,Tomu se říká nenápadný přístup.." Řekla jsem ironicky, zatím co naštvaná veverka zírala do okna.
,,To je vážně divnej den.." Zhodnotil situaci Jasper a jak byl mimo napil se čaje.
,,Neříkal si náhodou, že jsme se zbláznili a teď tu piješ čaj?"
,,Dovoluji si tvrdit, že na tom něco je, protože ten čaj je rozhodně vyroben pro lidi." Vrátila jsem se do místnosti a uklidila hrnek.
,,Dáš si ještě čaj?" Řekla a zasmála se Viky.
Jasper na nás chvíli zíral, pak se podíval do svého hrnku.. A znovu se napil.
,,Má červenou barvu" Zase se zasmála Viktorie.
,,No, jestli má hlad, tak toto by klidně mohla být alternativa, protože tady je stejně všechno jinak." Poznamenala jsem a šla prozkoumat ledničku.
Viky zatím seděla na okně a listovala knihou.
Jasper se za tím ani nehnul z místa a blokoval tak dost velkou část kuchyně.
,,Ehm, mohl by jsi zmizet? Překážíš, no stejně ten čaj nepiješ, tak tu nezdržuj." Oznámila jsem mu.
Viktorie asi našla něco zajímavého, protože se začetla a nevnímala, co se děje kolem.
Brácha konečně ustoupil a šel se podívat, co zajímavého je v té knize, co Viktorie čte, že tak nedává pozor.
Zatím jsem se probírala ledničkou, ve které bylo kupodivu celkem dost věcí.
Viktorie zavřela knihu přímo Jasperovi před nosem a skočila z okna.
,,Co je?" Zeptala se a udiveně se na bratra podívala.
,,Co čteš?" Zeptal se taky.
,,Tvůj deníček." Odpověděla klidně a ukázala mu knihu.
,,Počkat, co? Dej to sem!" Jasper vystartoval z okna.
,,Nezabijte se vy dva, moc by nám to nepomohlo." Zavolala jsem na ně a vyndala z ledničky nějaké jídlo.
Viky udělala salto a přemístila se na strom. Knihu si dala do kapsy a koukala do okna.
Jen jsem nad tím zavrtěla hlavou a šla se podívat do knihovny, jestli tam taky nenajdu něco zajímavého.
,,Moje" zavolala Viky na Jaspera a knihu si přivlastnila.
Ten napůl šílený vyskočil na střechu a pak na nejbližší strom.
Viktorie skočila asi o tři stromy dál a házela po něm větve.
Protože v knihovně nebylo nic, krom několika knih, zajímavého, šla jsem se podívat ven, co tam ti dva provádí.
Viktorie házela větve kolem sebe a četla si knihu.
Vyskočila jsem na strom, kde byl Jasper a shodila ho dolů. Viky přestala házet větve a smála se tomu, co v knize našla.
Jasper na mě poměrně naštvaně zíral, ale já jsem se ho pokusila chytit, no, taková malá odplata se hodí.
Stále se smějící Viky mi podala knihu a otevřela ji na straně 7.
,,To si mám přečíst?"
,,Ne!"
,,Jasně" Odpověděla hned po Jasperovi Viky.
,,Tím je to vyrovnaný, ale určitě je to zajímavý, tak sorry Jasi." Začala jsem se smát.
,,Hm"
Vzala jsem si knihu a založila ji na té straně, kde byla otevřená a zamířila k domu.
Viktorie šla domu taky, jen se rozhodla jít oknem.
Jasper nad tím protočil oči a po chvilce se vydal stejným směrem jako zbytek.
 

Upíří sestry 47. Viktorie

23. února 2016 v 16:55 | Viktorie |  Upíři sestry
Ahoj, je tu konečně nová kapitola.
Komentujte pls.
Díky.
Viktorie

Stála jsem za dveřmi a přemýšlela, jestli mám jít dál. Bylo tam ticho, ale oba dva byli v místnosti.
Vyšla jsem ven z domu a potichu si sedla na plech okna. Nad stromy jsem viděla první sluneční paprsky. Pohla jsem se a nohama kopla do plechu. Ozval se hlasitý drnčivý, kovový zvuk. ,,Ou" Zamumlala jsem si pro sebe a chytila plech, abych zadržela zvuk. Stejně to bylo určitě slyšet všude kolem.
Opřela jsem se o okno, které bylo asi otevřené, ale přivřené a za pár sekund jsem ležela na křesle pod oknem. ,,Hi, hi.. Em ahoj" pozdravila jsem sourozence. ,,Ahoj!" Snažila se nesmát Rose. ,,Ahoj.. Říkal jsem si, kdy přijdeš." Smál se Jasper. Který stál asi metr něco ode mne. Zamávala jsem vlasy, které ležely na podlaze. Byla jsem totiž hlavou dolů. ,,V poho?" Zeptala se Rosaly. Začala jsem se smát. ,,Asi jsem naopak..." To rozesmálo oba.
,,Vypadá to tak." Pokusil se říct mezi smíchem brácha. Pustila jsem se, spadla na koberec a zvedla se. Vypadalo to tam jako vždy. Sedačka, krb, vlajka.. Všechno. To mě donutilo zavřít oči a vzpomenout si na svůj lidský život. Asi jsem byla chvilku mimo, bylo to totiž moc živé.
Když jsem se vzpamatovala držela jsem se za krk, vypadalo to, jako by ně něco kouslo doopravdy. Rose a Jasper se na mne divně dívali. ,,No já, no, byla jsem nějak mimo.." Rose to asi zarazilo, protože se pak chvíli dívala do krbu a vypadala asi stejně mimo jako já. ,,V poho?" postavila jsem se před ní a luskla jí u ucha. Kupodivu se nelekla, jen se na mně podívala, a po chvilce se mírně pousmála. ,,Jo.. Jsem v poho." Řekla a promnula si spánky jakoby se chtěla zbavit únavy, nebo bolesti hlavy. Jasper se upřeně díval na vlajku a vypadal docela mimo.
Sedla jsem si na pohovku a kreslila na velký výkres. Po nějaké době jsem ucítila jak za mnou někdo stojí. ,,Co to bude?" Zeptala se Rose. ,,Zahrada, les, uvidím.." Odpověděla jsem s úsměvem. ,,To zní fajn." Usmála se. Bylo vidět jak jí přes oči trochu přelétl smutek. ,,Děje se něco?" Opatrně jsem se zeptala sestry. ,,Nic, jen.." Odvrátila hlavu. ,,Mohlo to být jinak, mohli jsem žít." ,,Ty na to pořád myslíš? Trochu pozitivního myšlení by ti neuškodilo.." ,,Jo já vím." Pousmála se. ,,Tobě zas trocha klidného jednání, žádné šílené akce.." ,,Asi jo... A taky by jsem se mohla chovat, jako dospělý a rozumný......Em upír?" ,,No," Začala se smát. ,,Z lidského života ti je osmnáct, takže bys mohla."
,,Jdu ven..." Řekla jsem při pohledu z okna. ,,Dej si pozor na slunce." Řekl na to Jasper, který si o kousek dál četl. ,,Spíš na měsíc." Ukázala jsem k oknu. ,,To jsme tu už strávili celý den?" Podíval se. ,,To se mi nechce věřit.." ,,Taky se mi nezdá.." ,,To tu chcete tvrdnout celý dny a noci?" Ozvalo se od okna. ,,Zatím to totiž tak vypadá." Povzdechla si Rosaly. ,,Já rozhodně nechci!" Nesouhlasila jsem. ,,Tak jdem ven?" Vyskočil z křesla brácha a já vylezla oknem.
,,Ani nepotřebujeme dveře." zasmála jsem se. ,,No, myslím, že takhle jsme blbli i jako děti." Smála se ségra, která seděla kousek od domu na větvi. ,,Asi jo" ,,Půjdeme do Monroe? Nebo kam?" Zeptal se Jas, který zůstal sedět na okně. ,,Nezůstanem tady?" Navrhla jsem. ,,To klidně můžem. My jsme byli lovit včera.." Pousmál se. ,,Hm.."
,,Co chceš dělat?" ,,Sedět na lavičce." Odpověděla jsem za pár minut. ,,Tak jsem si představovala své stáří.." Řekla zamyšleně Rose. ,,Myslíš, že mi je dost?" Řekla vzápětí pobaveně. ,,Super, je" ,,Tak Ok.."
Odvětila a natáhla se na houpačku. Pověsila jsem se za nohy o tyč nad hlavou Rose. Rukou mi odhrnula vlasy z obličeje. ,,Děláš netopýra?" ,,Asi.."

Upíří sestry 46. Rosalie

13. února 2016 v 13:44 | Rosalie |  Upíři sestry
Ahoj, 46. kapitola.. Sice vychází trochu déle, než jsme předpokládaly, ale zdá se, že to funguje. :) Takže ať tu jsou nějaké kommenty.
Sice nedáváme žádné speciální nadpisy kapitol, ale sem by se nějaký hodil.
'Noc v Monroe'
Rosalie

Když se Jasper vrátil. což netrvalo dlouho, poznala jsem, že nepochodil. Pravděpodobně s ní ani nemluvil.
,,Půjdem na LOV..?" Podívala jsem se na něj, věděl jak to myslím. Žádní Culleni, žádná pravidla o nutnosti lovit JEN zvířata.
,,Ty se ptáš?" Pousmál se a v očích se mu blýsklo. Nebyl úplně přeučený na zvířecí krev, ale dokázal se ovládat. Mohla za to jeho prvotní výuka, jeho druhý život, život s Mariou.
Nečekala jsem na další reakci a vyskočila ven, ta svoboda, ta volnost, bylo to něco úžasného. Mírně foukal vítr, dodávalo mi to pocit, že je vše úžasné, tak jiné než na severu.
Rozeběhla jsem se lesem k městu, zastavila jsem se až na nějaké vyvýšenině nad Monroe. Měla jsem skvělý výhled. V mnoha částech města panovala tma, hlavně v těch horších, ale centrum a zástavba dávaly najevo, že jsou tam lidé.
Chvíli jsem to pozorovala, ale když se ke mě připojil Jas, vydala jsem se do města. Byla noc, my měli hlad.. Začínal lov.
Šli jsme po střechách, tiše jako upíři, netřeba budit pozornost.
Vzpoměla jsem si na Viky, která nechtěla jít. Ale moji pozornost upoutal pach několika lidí, nebylo jich moc, ale po takové době bez lidské krve vám i normální krev přijde sladká. Jak to Edward přesně trefil, žít jen jako na tofu a mléku není nic moc.
Krátce jsme se sebe s Jasperem pohlédli, ti lidé byli skoro pod námi, a teď byly sečteny jejich dny. Sice nevypadali jako nějací lepší, dokonce ani jako z střední společnosti, ale aspoň nikomu nebudou chybět.
Seskočila jsem ze střechy. Dopadla jsem blízko skupinky, zahlédla jsem, jak brácha dopadl na druhé straně, ženy, očividně šlapky si ničeho nevšimly.
Chytila jsem tu, co mi byla nejblíž, vyjekla, dvě další se lekly a ta jedna, když uviděla Jase, jak zpacifikoval tu poslední omdlela.
Bylo mi jedno, že ji naplňuje hrůza, a po dlouhé době jsem se zakousla do krku člověku. Měla celkem dobrou chuť, možná trochu s příchutí nějaké drogy, ale jinak měla celkem čistou krev.
Jasper mezitím vypil tu druhou. Když jsem skončila, podívali jsme se oba na šlapku v bezvědomí. Vzala bych si ji, ale objevila se ještě jedna, ta na nás v hrůze zírala, tak ji Jas bez váhání zakousl a já si vzala tu v bezvědomí.
Vyschlá těla jsme spálili a uklidili, nikdo by nepoznal, že jsme tu lovili.
Vyskočila jsem na střechu dalšího domu, nedaleko byla trochu rušná silnice, nebyli jsme daleko od centra, přesto to byla taková průmyslová část.
Nějakou dobu jsme šli po střechách, normální rychlostí, přece jen je to jiný pocit, chodit si jen tak po střechách než přes ně jen přeletět. Po cestě jsme několikrát seskočili a vypili ještě několik lidí. ,,Monroe bude mít po dnešku o pár obyvatel míň." Pomyslela jsem si, když jsem uklidila poslední oběť.
Nechtělo se mi ještě domů, rozhodli jsme se, že si seženeme nějaké věci, ale trochu jiank než obvykle nakupuje Eliz.
Vzhledem k tomu, že jsme z Washingtonu odjeli trochu nalehko a narychlo, moc věcí jsme neměli, což bylo vcelku zvláštní ku faktu, že náš domov je tady, v Jižní Carolině.
"Vloupali" jsme se do nějakého obchodu, neměl ani kamery, a zabezpečovací systém stál za nic. Měli tam všechno možné, hudbu, knihy, oblečení i nějaké drobnosti. Chvíli jsem chodila mezi regály a nakonec vyhledala Jase.
Prohlížel si nějaký klobouk, dost mi připomněl ten, který nosil za života, v armádě.
,,Nepřipomíná ti něco?" Podívala jsem se na něj.
,,Vypadá skoro jako můj majorský klobouk.. máš pravdu." Usmál se.
,,Vezmu si ho." Řekl a nasadil si ho na hlavu.
Ve stejné části obchodu jsem objevila celkem zajímavou tuniku a košili, vzala jsem oboje. Cestou do hudebního oddělení jsem vzala i několik knih a nakonec i tašku přes rameno, kam jsem to mohla dát.
Jasper byl v oddělení s hudbou, prohlížel si nějaká cédéčka. Když jsem se přiblížila, aby jsem se podívala co to má, vzhlédl.
,,Zajímavá tunika. Modrá se zelenou?" Podíval se co držím.
,,Díky, je pro Viky." Bude se jí hodit k vlasům.
,,Co to mášt ty?"
,,Pár cédéček od nějakých skladatelů této doby, mohlo by to být dobré, zní to zajímavě." Řekl a vzal si taky tašku.
Potom, co jsme nakoupili jsme se vydali zpět domů. Za nějakou dobu mělo svítat a nechtělo se mi riskovat, že si mne někdo všimne.
Byla jsem se podívat ještě v lese za Viky, ale moc se s ní nedalo mluvit.
Cestou zpět jsem ukončila život ještě nějakého člověka a rozhodla se, že už mi to dnes stačilo.
Doma jsem při pohledu do zrcadla zjistila, že moje oči už nejsou tak karamelové, už ne tak žluté. byly tmavší, hnědé. Ne černé, jako když mám žízeň, ale hnědé, přesto si trochu zanechaly karamelový nádech. ,,Může za to krev tolika lidí, co jsem dnes vypila?" Ptala jsem se sama sebe. Pravděpododně ano, nic jiného to být nemohlo.
,,Taky máš trochu jiné oči." Konstatoval Jas, když jsem vstoupila do obýváku.
,,Je to tou krví?" Zeptala jsem se trochu zamračeně.
,,Vypadá to tak, a nemrač se." Řekl ze sedačky.
,,No fajn, takže je možná za nějakou dobu budeme mít zase rudé.." Zamyšleně jsem chodila po pokoji.
,,Tady není Carlisle, aby nám vynadal, nebo vlkodlaci aby se rozčilovali, neboj." Řekl aby mně uklidnil, ale já byla celkem v klidu, to věděl.
,,Stejně se můžou vyskytnout nějaké problémy.." Řekla jsem, a oba jsme se podívali na zeď za sedačkou, kde visela velká vlajka.
 


Upíří sestry 45 Viktorie

7. února 2016 v 18:39 | Viktorie |  Upíři sestry
Ahoj. Je tady další kapitola, tentokrát se v ní míň mluví. Já toho moc nenamluvím, a podle toho vypadají i ty povídky. :D . No každopádně komentujte a neštvěte mě. Těším se, co napíše Rose.
Jméno songu, jehož část je v povídce: Imagine dragons- Dream
Viktorie
Seděla jsem na posteli a slyšela za dveřmi hlasy, ale byla jsem moc líná se zvednout. Ano upír a líná. No a? No dobře je to dost divné. Lehla jsem si na břicho a zapla noťas. Chvíli to trvalo. Nechtěla jsem slyšet o čem se baví tak jsem nahlas hudbu. Asi ji slyšeli, ale to mi bylo jedno, ještě jsem pro jistotu zamkla dveře a otevřela okno, aby jsem cítila jemný průvan. Po chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. A tak jsem dala hudbu ještě víc nahlas.,,Viktorie.." Ozvalo se. Hudba je po chvíli překřičela.
We all are living in a dream
But life ain't what it seems
Oh everything's a mess
And all these sorrows I have seen
They lead me to believe
That everything's a mess

But I wanna dream
I wanna dream
Leave me to dream
Hudba se rozléhala po pokoji, ale dveře se stejně otevřely.. Upíří rychlostí ztichla i hudba.. Otevřené okno přímo nabízelo útěk a tak jsem jím proletěla. Venku ale čekalo překvápko. Předvídal snad každý můj krok. Tak jsem to vzala přes skály a skočila jsem do řeky, kterou jsem rychle přeplavala, tato trasa byla pro "vegetariánské" upíry téměř nemožná, zvlášť když týdny nelovili. Nademnu se ozval hlas Rose: ,,Chtěla jsem se tě zeptat, jestli bys s náma nešla do Monroe lovit.." Když viděla můj výraz dodala.. ,,lidi přece." A olízla si rty. Lekla jsem je a kámen pod mou nohou se zřítil a já spadla do propasti ,, No super" Rozběhla jsem se a za pár vteřin stála zase nahoře, jen na jiné straně, ,která byla téměř dva km. daleko. Kousek od sebe jsem uviděla na stromě vzkaz: Ty nemáš žízeň? Kdyby něco jsme v Monroe. J & R. Vrátila jsem se zpátky do domů. Převlékla jsem se a mokré oblečení hodila sušit ven. Vypla jsem hudbu a naťas. Trochu uklidila a vydala se do Monroe. Byla už celkem tma, asi hodina po západu slunce. Po chvilce jsem ucítila upíry, známé upíry, ale byli tu už před delší dobou tak půl nebo třičtvrtě hodiny. Byla jsem ráda, že tu jsem sama, byl tu totiž příjemný klid. Po lovu jsem se vrátila domů, ale nešla jsem do domu, zůstala jsem v lese. Bylo tu pár zvířat, ticho.. Až nezvyklý klid. V dálce vyl vlk a za pár minut kolem mne proletěla sova. Divoká příroda.. A já v ní. Z nudy jsem si začla zpívat
,,But I wanna dream
I wanna dream
Leave me to dream..."
Po chvíli jsem toho nechala, nemám zrovna pěvecký talent.. V lese mě to přestalo bavit, ale nevrátila jsem se domů.. V domě se svítilo. Uvnitř byli Rose a Jasper, chodili po obýváku a zdálo se, že o něčem debatují. Přemýšlela jsem, o čem. Chvíli Rose chodila po místnosti a pak se oba podívali na zeď za sedačkou. Šla jsem si sednout před dům. Za nějakou dobu už mělo svítat, ale ještě byl par hodin čas. Otevřela jsem dveře. V chodbě nebylo moc světlo, ale z obýváku tam trochu světla přicházelo, šla jsem tam.

Upíří sestry 44. Rosalie

30. ledna 2016 v 20:40 | Rosalie |  Upíři sestry
Ahoj, po velké "přestávce" je tu zpět nová kapitola. Popravdě nkomu se nechtělo psát (ani jedné), ale stejně napsala jsem to. :) Takže, komenty a rekce s hlasy jsou očekávány! :)
Rosalie


Potom co Viktorie odešla jsem si s Jasem vyměnila pohled. Naše sestra vypadala dost rozhozená, když tak odešla.
Položila jsem mobil, a vydala se na místo kde jsem měla největší pravděpodobnost, že ji najdu, v jejím pokoji.
Za okny jsem zahlédla sněhové vločky, očividně se zas zbláznilo počasí, nebo nějaký chladný proud přinesl zimu, ale jinak v Carolině nesněží, na to jsme moc jižní země.
Zastavila jsem se až u jejích dveří, samotnou mne udivilo, že jsem šla tempem obvyklým pro člověka, a ne pro upíra.
Nezaklepala jsem, měla jsem pocit, že bych jí měla nechat chvíli o samotě. Aby si promyslela co udělá, možností moc neměla.
Po chvilce zírání doprázdna jsem zmizela do obývacího pokoje. Ten jsem měla ráda, i když nebyl moc velký mě se líbil, taky nebyl nijk moc staromódně zařízen. Byla tu pohovka, knihovna, stůl, pár křesel.. a hlavně vlajka. Vlajka která znázorňovala naši hrdost. Na stěně nad sedačkou byla velká vlajka Konfederace, naší země.
,,Zase tady?" Ozvalo se mi u ucha. Lekla jsem se, asi jsem byla trochu víc zamyšlená, toto nebylo obvyklé.. nic nebylo obvyklé.
,,Trochu ano.." přitkala jsem a podívala jsem se mu do tváře. Vypadal klidně, jako téměř vždy. A v ruce držel jakýsi nápoj. Skoro jsem se rozesmála.
,,Jako vážně, Jaspere?" Pousmál se. Věděl co chci říct.
,,Ano.. a uvědomuji si, že nejsem člověk.. už ne.." Jeho úsměv byl teď skoro smutný, jeho příběh byl hrozný, všechny naše příběhy upířího žiota byly hrozné, i když některé trochu míň. Viky nebyla výjimka. Nikdo nebyl. Opřela jsem se o jeho rameno, už více než sto padesát let jsme byli prokleti, prokleti do života upírů, do života ničeho. Do života krve a nekonečna.
,,Půjdeš se za ní podívat?" Zeptala jsem se po chvíli. Než odpověděl podíval se z okna.
,,Nechám jí ještě chvilku, ale.. půjdu za ní."
,,Dobře, díky.." přikývnul, znovu jsem se na něj podívala.
,,Ale žádné ovládání emocí.." myslela jsem to vážně, ale jeho prostě nějde zastavit. Pobaveně se usmál a podíval se na mě. Samozdřejmně, že na mě poslal vlnu emocí. Neudržela jsem se a z legrace ho praštila, jen trochu, jako kdyby jsme se nikdy nestali upíry. Nikdy.


Poslední den mého života..

9. ledna 2016 v 9:43 | Rosalie |  Twilight
Krátká povídka k tématu týdne..
Rosalie

Nikdy bych neveřila, že to skončí takhle.. můj život je pryč, ale já jsem stále tady. Můj poslední den byl zcela obyčejný, ale když jsem se večer vracela domů, měl neočekávaně skončit. Nic jsem netušila, ale věděla jsem, že smrt nebude zas tak strašná.. sice mi bylo jen 20 let, ale stejně, smrti jsem se nebránila. Neměla jsem z ní strach.
Přestože jsem měla zemřít, nechtěla jsem, chtěla jsem tu ještě dlouho být, vzít si muže, jež jsem milovala a mít rodinu a hodně vnoučat. Ale osud mi splnil jen jedno z těchto přání, můj život skončil, ale začal tím úplně jiný život, ten ale životem není, život žijí lidé, zvířata a ostatní živá stvoření, což pro mne neplatí. Jsem upír a upíři nejsou živí, ale vpodstatě nejsou ani mrtví, jsou na hranici mezi životem a smrtí, jsou odsouzeni k věčnému životu na zemi, který se skutečnému životu ani zdaleka nemůže rovnat.
Takže teď jsem tu, a zároveň tu ani nejsem, žiju, ale životem se to ani nazvat nedá...

Vtipné hlášky, obrázky.. prostě všechno možné kolem upíří komunity :)

3. ledna 2016 v 18:55 | Rosalie |  Obrázky
Ahoj, je 3. ledna a návštěvnost je už nějakou dobu na nule, což nás rozhodně netěší, takže prosím oživte to tu trochu. Kapitola by se tu měla objevit někdy příští týden. :) což je již brzy, takže aby jste se nenudili a zůstali s námi i nadále je tu pár, no dobře :d "pár" vtipů a legračních obrázků, které se nějakým způsobem týkají Twilight, nebo prostě jen upírů. :) Ať se vám líbí a pobaví vás, nezapomeňte napsat který byl nejlepší :)
Rosalie


,,Co je k snídani? Nula negativní nebo AB pozitivní?"


Eliz: ,,Zahajeme si spolu kámen-nůžky-papítr, Edwarde?"
Edward: ,,Proč jen neřekneš, kdo vyhraje?"
Eliz: ,,Jasně, já, skvěle!"



Sanitka jede od dopravní nehody s těžce raněným do nemocnice, když jim vysadí motor. Řidič se otočí dozadu k doktorovi a povídá: ,,Je to blbý, chcíplo mi to!" Carlisle: ,,Hm, mně taky.."


Všechno nejlepší do nového roku

30. prosince 2015 v 22:13 | Viktorie |  Blog
Ahoj, nadpis mluví za vše.. Zkrátka jen to nejlepší do nového ruku.. Hodně zdraví a štěstí. Ať jsou k vám lidé upřímní a milí a hlavně si ten rok užijte, protože čas je ta nejvzácnější věc protože nejde vynahradit, koupit ani zpomalit...
Viky

Vánoční upíří bláznivá básnička

27. prosince 2015 v 10:26 | Rosalie |  Twilight
Ahoj, bohužel mi včera zkolaboval internet, takže jsem stihla přidat jen povídku. :) Ale dnes tu je i báseň, snad vás pobaví, názory jsou očekávány v komentářích! :) (atobezjakýkolivvýmluv,vašenávštěvnostjestejnězaznamenána:d:ptakženedělejteženicnečtete) :)
Rosalie

Vánoce

Sněží, sněží kdosi kolem běží.
Velice pospíchá,
Skoro až nedýchá.

Upír ten nespoléhá na vůli boží,
Raději obstará sám si své zboží.
Dárky všeho druhu,
Peníze jsou hezky v dluhu.

Ani Jasper vlastně neví,
Co tak každého baví.
Dárky koupit musí,
To je přece bez diskluzí!

Carlisle všehno řídí,
Ale tím se do propastí rítí.
Ale prý se má skvěle,
To však říká vždy, a tak bděle.

Něco tu až smíchem skáče,
Nebo to snad pláče?
To je jen Eliz,
Nezbyl jí už ani jediný peníz.

Někdo spíš hiperaktivní se zdá,
Až celý dům svítí jak jasná hvězda.
Emmetovi asi hráblo,
Světlo Slunce až i sláblo.

Kdo ví, cos se tu jen šustne?
To bude přece Esmé.
Říkám to už po osmé!
Všechno ať je bezchybné.

Vážná hudba line se,
Zní to však jak secese.
Edward je vždy trochu mimo notu,
Jen ať si neudělá nějakou botu.

Někdo si tu šmintí linky,
A pak si dá sladké pralinky.
Rose, to jméno k ní se hodí,
To je vidět všude kudy chodí.

Zrzavé vlasy mihly se tu,
To je zas jak z Orientu.
Viktorie chce se bavit,
Jenže jí se někdo chce zbavit.

Tak a to je konec,
A už zazvonil i ten zvonec.

Vánoce? U upírů vždy skělé..

26. prosince 2015 v 20:57 | Rosalie a Viktorie |  Twilight
Ahoj, jelikož jsou Vánoce, rozhodly jsme se napsat vánoční speciál, není to pokračování povídky Upíří sestry, ale je to prostě Vánoční povídka. Snad se vám bude líbit, nezapomeňte na anketu a komentáře. :)
Rosalie a Viktorie
Byl obyčejný prosincový den, všude plno sněhu a ve všech koutech států vládlo předvánoční davové šílenství. U upírů toto šílenství bylo ještě horší, zvlášť u Alice, která miluje nakupování a neustále chce jezdit do města a utrácet hromady a hromady peněz. Není ale jediná, kdo o Vánocích takhle blázní. Na druhém konci státu šílí i Viky, ale než aby šla do obchodů raději obere pár lidí. Což by Eliz sice neudělala, ale jakmile je v obchodě nějaká akce, hned tam musí jít.. a vykoupit ho. Jinak by to nebyla Eliz.
Rosalie ani Jasper ale nijak zabraní do předvánočních nákupů nejsou, takže jim nezbylo nic jiného než pozorovat jak ostatní šílí. Pozorovat jejich snahy o vyzdobení domu a dohadování se o útratách.
,,Kam mám dát ten strom?" Ozvalo se najednou, a dvojčata, která momentálně okupovala obývací pokoj, to překvapilo a vzhlédla. Byl to Emmet, samozdřejmě. ,,Další strom?" Zeptal se Jasper. ,,Ano, zdá se mi, že už to trochu přehání.." Odpověděla mu jeho sestra. ,,Už je to nejmíň pátý stromek a to nepočítám to, co ozdobili kolem domu." Kroutil nevěřícně hlavou. ,,Radši to ani nechci vidět.." Řekla zběžně, když zahlédla Emmův pohled. Ten jen postavil stromek na zem a pokrčil rameny.
,,...a sníh, jedem na saních..!'' Toto překvapilo všechny, takže každý kdo se nacházel v obýváku v šoku pozoroval Eliz, která tam přiběhla v jakémsi oblečku vánočního skřítka a začala zdobit nový stromek.
Když se celá společnost trochu vzpamatovala, Rose jen zakroutila hlavou a vzala si knížku. Emmet znovu pokrčil rameny nad počínáním své sestry a odešel, pravděpodobně pro další stromek. Jasovi se nechtělo hledat vlastní knížku a tak se rozhodl, že bude Rosaly číst přes rameno. Ta se na něj po chvilce podívala s otázkou ,,Co je?'' a když jí neodpověděl zavřela knížku a znemožnila mu tak přístup k textu. ,,Co je?'' Oplatil jí otázku. ,,Co by bylo..? Vánoce.'' S těmito slovy vstala a odešla do svého pokoje.
V kuchyni se Esmé snažila zapadnout do té vánoční atmosféry a tak se rozhodla, že upeče zcela nepotřebné vánoční cukroví. Upíři přece nic takového nejí, takže to bude muset počkat až do doby, kdy je znovu navštíví Bella Swanová.
Samozdřejmě nikdo krom dvou lidí (jistě.. ''lidí'') nechtěl být ''out,'' například Edward si pouštěl vánoční verze svých oblíbených klasických skladeb a Carlisle nosil po domě santovskou čepici. Zkrátka i u Cullenů zavládlo vánoční šílenství.

Kam dál